22 Feb 2010
Kréta 2004-2005 I.
Toto je deník, který jsem si psal během své pětiměsíční stáže v Řecku na ostrově Kréta.
Kréta – Κρήτη – září 2004
Odkazy na stránky, týkající se Kréty:
Den 001 – 20.9.2004
Všechny věci sem si zabalil jako vždy až těsně před odletem, za hodinku jsem měl všechno připravený. Bylo toho o dost míň než sem čekal. Krosna měla jen 19 kilo. Pořádně jsem se doma přecpal, ať mám zásoby.
O půlnoci jsme vyjeli na letiště, tam jsem si vyzvedl letenku (charter jednosměrná letenka za 5200,- super cena) a ve 4:00 odlet. ČSA překvapily super občerstvením, zase jsem se přecpal 
2,5 hodinový let byl supr, byl vidět nádherný východ slunce, ostrovy pod náma, mraky a podobný letecký pohledy. Při příletu překvapily na obzoru vysoký hory, věděl jsem že tu jsou ale ne takhle velký.
Na letišti jsem hned sundal kalhoty a vzal si kraťasy, je tady hrozný vedro. Z letiště jsem jel taxíkem do školy, taxikář šetřil co se dalo a do auta nacpal celkem 5 lidí, což sem dost zíral. Ještě zajímavější byl styl jízdy, všichni jižani jezdí stejně, jako blázni. Předjíždění zleva i zprava na jednoproudý silnici, samý troubení. Do toho plno motorek a chodců. Ale zvládají to, nikde žádná bouračka. Je jasný že tady si žádný auto nepůjčim, hned bych to měl za sebou
Heraklion v porovnání s vyzdobenými městy pro turisty je na tom trochu hůř, všude nedodělaný stavby, chaos, a to všechno přikryto vrstvou prachu.
Ve škole bylo plno lidí, asi prváci, protože když jsem se ptal na international office tak nikdo nevěděl. Už jsem myslel že jsem jinde, ale pak sem to našel. Všechno bylo perfektně připravený, za hodinu jsem už byl ve svém pokoji.
Pokoj je dost luxusní, todle jsem nečekal… Nová budova, pokoj sám pro sebe, lednička, koupelna sdílená se sousedním pokojem, místo okna dveře s výlezem ven… To vše 5 minut od školy. Jediný co chybí je moře hned vedle Sousední pokoje jsou zatím bez lidí, prej tu budou další studenti ze zahraničí, ale byl jsem tu první.
Odpoledne jsem se autobusem svezl do města, trochu jsem to prošel, dal si kalamáry a řecký pivo Mythos (nic moc), mrknul na přístav a olympijský fotbalový stadion. Nevěděl jsem kde najít zastávku busu nazpátek, tak jsem to došel zpátky pěšky. Všechno je to blízko, takže pohoda. V osm hodin večer je tu už tma, což mě překvapilo, čekal jsem světlo aspoň do devíti. Slunce tu zapadá za nějakou horu, tak je to trochu zrychlený… Večer jsem chtěl napsat něco do tohodle deníku, ale venku sem slyšel nějaký lidi. Otevřu dveře, a tam soused a další dva lidi. Soused je Řek, ne z Kréty, takže trochu taky zahraniční student. Pak jeho kámoš, ten byl loni v Anglii, a dál jedna Američanka. Právě přiletěla z Chicaga, 13 hodin let, měla toho dost. Rozuměl jsem všemu co říkali, ze začátku to bylo s mluvením špatný, ale za pár minut to už bylo bez problému.
První přednáška, první moře, první víno
Dopoledne jsem zašel do international office, tam jsem potkal další lidi – 3 Maďaři a jeden Turek. Řekli mi svoje jména, ale je to hrůza, to se nedá pamatovat. V knihovně jsem našel internet, při čekání na mýho profesora jsem si trochu zanetil. Profesor, co mě má na starosti je dost pohodář, asi jako všichni Řekové. Řekl mi co učí za předměty, tak jsem si svůj plán upravil tak, abych měl všechno u něj (stačilo změnit 1 předmět). Takže budu mít počítačovou grafiku, rozpoznávání vzorů a neuronové sítě, a zpracování číslicových signálů. Trochu mě překvapil, když řekl že za 5 minut má už první přednášku, a ať jdu taky. Celý to přednášel v řečtině a občas tam říkal něco speciálně pro mě anglicky. Ale ostatní řekové ve třídě nebyli vůbec překvapený, je to pro ně normální. Po přednášce jsem našel učebnu s počítačema jen pro Erasmus studenty, asi se tam občas ukážu
Odpoledne jsem nevěděl co dál, tak jsem zašel do knihovny jestli někoho nepotkám. Byli tam všichni zahraniční studenti (všichni mají obor zemědělství), zrovna se šli podívat do skleníků (nevim k čemu, když je v nich vedro stejný jako venku :). Tak jsem se mrknul s nima, kytky, banány, pak další věci co jsem v životě neviděl. Venku měli záhon s rostlinami pro výrobu koření, jediný co jsem poznal po čichu bylo oregáno. Na prstech jsem to měl až do večera.
Po exkurzi jsme vyrazili k moři, jeli jsme na pláž k maďarům, kteří nebydlí na koleji ale v hotelu u moře. Byla to jejich první cesta, takže jsme bloudili asi hodinu. Ale pak jsme se konečně dočkali moře, nádhera… Čistá voda, teplota akorát. Trochu to kazí továrna s 5 komínama 1 km daleko Z moře nás vyhnal příliv studený vody, nevim kde se to tam vzalo… Během 5 vteřin přitekla od někud voda aspoň o 10 stupňů studenější, tendle efekt jsem ještě nikde neviděl. U maďarů jsme si dali sprchu a šli se podívat do města. Konečně Gyros, samozřejmě speciál bez rajčat pro mě :). Pak jsme sedli na víno, dlouho jsme kecali… Angličtina v pohodě pro všechny, i když to někdo nezvládá tak se stejně domluvíme a víme co se chce říct Nevíme kde je autobusová zastávka, tak zkoušíme kolik stojí taxík z města na kolej. Za pět euro je to super cena. Jinak ceny jsou tu celkem dobrý, trochu vyšší než u nás, ale v supermarketu se dá vybrat levně.
Závěr
Je to tu skvělý, až přijedou další lidi ze zahraničí (prej jich tu možná bude až 35) tak to bude ještě lepší Čus
Den číslo 3 – Carrefour, notebook na netu, pingpong
První normální den, ráno jsem spal asi do desíti, trochu jsem se prospal. Zaspal jsem jedno cvičení, stejně sem si myslel že odpadne, a měl jsem pravdu. Beru notebooka do knihovny, zkouším se připojit na net, ale nějak to nejde. Tak to jdu zkusit do další učebny, tam taky nic. Přišel tam za mnou asistent mýho vedoucího profesora, tak mi poradil (stačí ukrást MAC adresu z jinýho kompu a vše se udělá samo Jak jednoduchý!
Chtěl jsem dneska poprvý vyzkoušet místní menzu, ale maďaři co tam byli tak mě varovali, dneska prej nic moc. Takže k obědu byly brambůrky ze včerejška.. Přijdu na kolej, ostatní jdou nakupovat tak jdu taky, i když mám zásob dost. Nalezivší Carrefour je nejlepší obchod co sem tu zatim viděl. S Turkem (Harkan) kupujeme pálky na pinčes, a večer je hned testujeme (stůl máme na chodbě). Přidali se ještě dva Řekové, dali jsme si parádní čtyřhru. Harkan je tu už měsíc, studoval tu řečtinu, takže počítal body v řečtině. Aspoň jsem se naučil pár číslovek, i když nevim překlad V jedenáct večer nás vyhodila kolejbába. Vyhodila je špatný slovo, přišla s úsměvem, s řekama si dala cigárko a poprosila o klid… Napsal jsem ještě todle, jdu spát, dopadá na mě deficit z předchozích dnů
Jídlo
Dnes jsem poprvé vyzkoušel menzu, ze tří jídel jsem si vybral špagety, ostatní dvě se mi nepodařilo identifikovat. K tomu nějakej salát, chleba a zákusek (myslel jsem že je v tom něco sladkýho, ale byl tam sýr). To vše za 2 Eura. Za tu cenu to ujde, ale nic extra.
Odpoledne to spravil gyros s jehněčím masem, pochoutka. Po gyrosu sem už neměl hlad, ale ostatní jeli do města ochutnávat nějaký speciality, tak jsem vyrazil s nima se podívat. Svezl nás jeden Řek, který má na starosti zahraniční studenty na zemědělský fakultě. Ukázal nám i dobrou restauraci, kde nám udělali ochutnávku jejich specialit – krevety, chobotnice, speciální sýr, smažený okurky, malý smažený rybičky, kalamáry, něco zabalenýho v listu od vína, něco pokrytý rajčatama s něčím, a pak něco s něčím. Něco se mi fakt nepodařilo identifikovat I když jsem z toho měl strach, tak jsem ochutnal skoro všechno, a docela to ušlo. Nejlepší byla asi chobotnice, kalamáry a ten sýr. Jediný z čeho se mi udělalo zle byl ten list od vína naplněný něčim. To vše jsme zapíjeli nápojem ouzo. Chutná to jak pendrek, ale zředěný s vodou a s ledem je to dobrý.
Prošli jsme ještě město, Mínos (ten Řek) nás pak hodil zpátky na kolej. Museli jsme jet trochu jinou trasou, protože na jedný křižovatce nás chtěla zastavit policejní kontrola, tak jsme těsně před nima odbočili jinam. Možná by se jim nelíbilo 7 lidí v autě
Víkend
V sobotu a v neděli jsme se busem svezli na pláž cca 4km za městem. Lepší než ta první s komínama od elektrárny Super voda, písek, výhled na ostrovy. Je to stejná pláž, kterou lze vidět z letadla při přistání. Z pláže jsem teď koukal na přistávající letadla. Dali jsme si něco k obědu, opalovali se, hráli něco jako vybíjenou, než nám vítr odfouknul míč do moře a pak uplaval pryč
V neděli bylo to samý, jen nás bylo víc. Večer jsme zašli do místní taverny, parádní věc. Seděli jsme venku, přinesli nám velký talíř s různě připraveným masem a víno. Hodně času bylo věnováno diskusi o historii Řecka a Turecka, účastnili se toho dva Řekové, jeden turek a chvílema jeden syřan (nevim jestli je to takhle správně, prostě člověk ze Sýrie Ke konci to bylo dost vášnivý, tak sem radši mlčel Ale pak se udobřili, krev netekla
V pondělí už víkend nebyl, ale morálka je tu pořád stejná = víkend je tu nonstop. Ráno jsme jeli se sousedem nakupovat do Carrefouru, odpoledne jsem šel do školy, omylem jsem tam byl o hodinu dřív, myslel jsem že to opět odpadlo, tak jsem šel na internet. Pak se tu stavil můj učitel, ptal se kde jsem byl, jestli prej na pláži Večer přijel další člověk, tentokrát André z Německa. Zahráli jsme si pingpong v sousední budově (nový stůl a víc místa než na naší chodbě). Pak jsme na ochozu před kolejema pokecali, dali si německý pivo na dobrou noc a šli spát…
Středa 29.9.2004
V úterý se nestalo celkem nic, byl jsem na jedný přednášce, na netu ve škole, pak jsem zkoušel něco k diplomce. Večer vypli proud, je to tu docela častý. Jedna elektrárna pro celý ostrov holt nestačí. Notebooku výpadek moc nevadí, tak jsme si během tmy zahráli pár zápasů Fifa 2003.
Ve středu byla první hodina řečtiny, učili jsme se jejich abecedu, je to celkem jednoduchý. Na hodině jsem potkal další Erasmus studenty – další 2 Němci, 2 Maďaři a jedna Rumunka. Ještě tu jsou někde dva Španělé, a to už bude asi všechno. Po hodině jsem jim ukázal místnost s počítačema pro zahraniční studenty, pomohl s instalací notebooku, tiskem atd. Jsem tam skoro správce, ostatní to s počítačema moc neumí Vyzkoušel jsem opět menzu, dneska sem si vybral jídlo hodně špatně, něco jako zeleninová žemlovka, fuj. Přitom to vypadalo docela pěkně – viz foto Jediný co bylo dobrý byla ta smažená cuketa se sýrem – viz další foto. Večer jsme jeli na pláž, pak zašli k Maďarům, dali si něco k pití. Plánovali jsme nějaký cestování po ostrově, kam jet o víkendu. Po plánování jsme se svezli luxusním mercedesem na kolej, stavil jsem se u souseda zjistit ceny autopůjčoven, mrknul na jeden díl Futuramy a spal…
Konec měsíce
Ve čtvrtek byla první hodina Dějiny Kréty pro Erasmus studenty. Učí to Gareth, Brit, který se přiženil na Krétu. Super člověk, řekl nám plno informací, v budoucnu pak navštívíme nějaký muzea a Knósos (4000 let stará zřícenina hlavního města Mínojské doby, 5 km za Heraklionem). Poradil nám taky s výběrem autopůjčovny, tam jsme se vypravili po hodině. Cestou jsme si dali zmrzlinu, takhle dobrou sem dlouho neměl. Koupil jsem si řeckou simkartu do mobilu (moje cislo +306946651905), ze tří dostupných operátorů jsem si vybral Vodafone GR – má ho většina lidí, něco jako Oskar u nás.
Večer jsme se opět stavili u Maďarů, sehnali hodně levný auto kousek od jejich hotelu, majitel autopůjčovny má chatu v Maďarsku… Pak jsme se mrkli do města, byla tam nějaká reggae party, ale nic moc.
Vyúčtování: doteď jsem tady utratil 350 euro… 90 eur kauce na ubytování, 4 za ubytování na den, jeden lístek na bus stojí 0.45, gyros za 2, jídlo v menze 2, pálka na pingpong 3, 10 litrů vody 1.5, mlíko 1.5, pivko v obchodě 0.5, v baru 3, taxi z města 5, 10 deka salámu 1.2, bageta 0.7, auto v půjčovně pro 9 lidí na 2 dny 95 euro, puding 0.25… dál mě už nic nenapadá Většinou je to všechno dražší než u nás, tak 1.5 až 2x. Před zavedením eura to tu bylo o dost levnější (dle místních), po zavedení se vše zdražilo, ale ne o moc, zdražuje se postupně. Ale dají se tu najít dobrý a levný obchody, dá se i smlouvat, takže se tu dá přežít. Moje stipendium od školy je dost vysoký, po Andrém z Německa dostávám nejvíc. Díky
Kréta – Κρήτη – říjen 2004
Cesta na východ
Moje slova o tom, že tady nebudu v životě řídit, se nesplnila. Na víkend jsme si půjčili auto pro 9 lidí a vyrazili jsme na východní okraj ostrova. Už jsem se vžil do stylu dopravního chaosu v Řecku, a je to skoro lepší než u nás. Dá se to porovnat k nepořádku v pokoji – když je tam chaos a bordel, tak to vypadá špatně, ale všechno se tam rychle najde, uklidí, přesune…
Večer před odjezdem jsme nakoupili zásoby, ráno v 8:15 jsme vyrazili. Cestou jsme se zastavili v nějakých městech, mrkli se do centra, dali si gyros. V Agios Nikolaos mě požádali dva lidi, jestli je nevyfotim. Podle stylu oblečení jsem poznal, že to jsou Češi. S hrůzou jsem zjistil, že mám problém mluvit česky, a to jsem tu teprve 2 týdny. Za 5 měsíců to bude ještě horší, tak musim chodit víc do školy na ICQ 😉
Silnice na Krétě ujdou, samá zatáčka a kopec, ale povrch bez problému. Mluvím o hlavních silnicích, když jsme bloudili po místních komunikacích, tak to bylo horší, občas zmizel asfalt a zbyla jen kamenitá cesta.
Večer jsme dorazili na pláž Vai, jediné místo s divoce rostoucími datlovými palmami na Krétě. Nádhera, co dodat. Bylo tam plno lidí, ale stačilo přejít jeden kopec, a narazili jsme na opuštěnou pláž. Tam jsme se ubytovali na jednu noc, přidali se k nám ještě dva Francouzi, kteří tu byli na deset dnů a cestovali po ostrově. Po setmění bylo vidět hodně moc hvězd, nejvíc co sem kdy viděl. Po chvíli vyšel měsíc, hluboká tma zmizela. Foukal dost silný vítr, ale pak se utišil, rozdělali jsme oheň a něco k pití na zahřátí. Dlouho jsme seděli a kecali, kolem třetí hodiny jsme začali postupně usínat.
Ráno jsme vstali dřív, na východ slunce, ale ten byl za kopcem, tak jsme šli ještě spát.
Další zastávkou byl Zakros, zbytky mínojského paláce. Opravdu jen zbytky, nějaký zdi a kameny, toť vše. Cestou sem byl nádherný pohled na moře. Se Zoltanem a Chrisem jsme vyrazili do Údolí mrtvých, ostatní šli na pláž. Jeskyně v údolí sloužili jako hřbitov pro obyvatele paláce. Pěkná cesta, až na to, že jsme se asi šestkrát ztratili. Značení cesty bylo hrozný, něco jako naše turistický značky tady nemají.
Cestou zpátky jsme jeli zkratkou, ale bylo to asi o hodinu delší než normálně – po nekonečném stoupání jsme dorazili do malé vesničky v horách, kde se z nově opravené silnice stala kamenitá cesta. To se nedalo, zeptali jsme se na jinou cestu, byla tam, asfaltová, ale hrozně úzká. V horách to není úplně příjemný Ale dojeli jsme bez problému, cestou si dali ještě gyros a v 9:30 jsme byli doma.
Odpočinkový týden
Tendle týden se odpočívá po předchozím náročném týdnu Můj profesor je v Portugalsku, učitelé, které mám na cvičení jsou ve stávce, takže toho moc nemám. Začal jsem pořádně dělat na diplomce, to jsem občas proložil posilovnou, pingpongem… Jednou jsme zašli do místní taverny, výborný jídlo. Vyzkoušeli jsme i rakii, ale je to dost silný, moc mě to nenadchlo. Včera jsme poseděli venku, soused z patra tu má dvě vodní dýmky, tak jsme je otestovali
Počasí už není co bývalo, včera se tu objevil první déšť. Naštěstí jen přeháňka a ne třídenní sprcha, která je tu v říjnu častá. Dneska budeme slavit moje a Zoltanovy narozky, chystáme se něco ugrilovat a posedět venku. Doufám že to můj pokoj zvládne, pokud přijdou všichni – asi 20 lidí, tak to bude zajímavý. Naštěstí z pokoje vedou dveře ven na ochoz, tak budeme slavit tam. Fotky z oslavy příští týden… Moje předsevzetí je začít od příštího týdne pořádně makat, zatim je to tady jak na dovolený
Narozeniny, aquapark
8.10. jsme oslavili narozeniny – moje a jednoho Maďara. Přišlo plno lidí, skoro všichni Erasmus studenti a několik známých Řeků. Tolik lidí sem nečekal, byl trochu problém s místem, ale pití bylo dost Ugrilovali jsme si nějaký kuřecí křídla a steaky. Dostali jsme narozeninový dort, připravený v polních podmínkách v menze a na koleji, nějaký víno, podložku pod myš pro mě, mixér na Frapé (ledový kafe) a nějaký drobnosti. Bohužel se dost ochladilo, nestačili nás zahřát ani vodní dýmky, tak jsme to v 5:00 ukončili 😉 Do 6:00 jsem ještě uklízel pokoj, v takovym chaosu sem se nechtěl ráno probudit
V sobotu (9.10.) jsem vstával v 12:30 – asi můj rekord ve spaní Zavřel jsem na noc venkovní dveře, který nepropustí moc světla, takže sem bez budíku nepoznal, kolik je hodin. Uklidili jsme venku, a Jannis – můj soused, Řek, který studuje 5 let v Německu a na Krétě je jako Erasmus student – dostal nápad ještě něco ugrilovat, než půjdu vrátit vypůjčený gril. Zkoušeli jsme různý speciality, brambory, různý steaky, chleba… Byl to první den, kdy jsem měl opravdový volno a nikam jsem nespěchal a nemusel něco zařizovat… Vrátilo se super počasí, ke grilování přišlo ještě pár lidí, byl to hodně pohodovej den… Tím jsme opět oslavili moje narozeniny – 3. den oslav Večer jsem jel vrátit vypůjčený gril – řidič autobusu nebyl vůbec překvapený, že dovnitř nakládám gril, doma by to těžko prošlo. Večer jsme si ještě zahráli pinčes, Fifu a to byl konec mých narozenin. Jsem rád, že se tu našlo plno nových kámošů, to je asi nejlepší dárek
PS: fotek z oslav moc neni, všichni byli líný fotit 😉
PS2: díky všem za vaše SMS k mým narozeninám, až budete mít narozeniny vy, tak mi dejte vědět, ať můžu taky popřát, nevim kdo kdy co má 😉
PS3: neboj mami, s kouřením vodní dýmky to nebudu přehánět
V neděli jsem vstával v 8, s Andrém jsme zašli na net zjistit něco o aquaparku, který má být blízko Heraklionu. Je otevřeno, jedeme tam. Autobusem jsme dojeli do nedalekého městečka (Kokkíni Cháni), odkud jsme museli jít 3km pěšky. Cena měla být původně 15€, ale jako studenti jsme platili jen 8€, potěšující Super tobogány, v jednom jsem si myslel že umřu, ale je to návykový, tak jsem to zkusil několikrát. Přežil jsem to… Autobus zpátky byl super – seděl jsem vepředu hned za řidičem, nádherný výhled na moře a západ slunce… zkusil jsem natočit nějaký video, tady je výsledek (5MB, dost komprimovaný pro web, takže kvalita nic moc). Řidič byl super DJ, hrál místní hudbu, dost se nám líbila. Asi taky rád diskutuje, na křižovatce vyskočil z autobusu, doběhl auto před náma a začal se tam hádat s nějakým řidičem. To trvalo tak 2 minuty, auta za náma už dost troubili, tak to musel ukončit. Typický Řek Když se vrátil do busu, tak do konce cesty jen nadával Nějaký slova jsem mu rozuměl, už umím pár řeckých nadávek :))
14.10.2004
Stávka učitelů skončila, škola jede na 100% – 100 řeckých procent = 50 českých 😉 Zajímavá byla přednáška Digital signal processing, bylo tam asi 50 lidí, z toho třetina holek. To sem byl docela v šoku, čekal jsem tak 1% jako u nás
Počasí v pohodě, občas pár mraků a zima (15 stupňů), většinou ale jasno a 22 stupňů. Snad to vydrží, na víkend plánujeme další velkou cestu – na sopečný ostrov Santorini, nebo do kaňonu Samaria Gorge. Ráno zjistim co a jak, odpoledne se rozhodneme a večer odjezd. Pokud vybereme Santorini, tak předpověď počasí nezní moc pozitivně, během plavby bouřka Ale proč to nezkusit…
Začínám šetřit peníze – za dobu co sem tady (25 dnů), tak jsem už utratil 530€. Když si ceny přepočítám na koruny, tak je to všechno hrozně drahý, hlavně jídlo… nic jinýho vlastně nepotřebuju Jediný co cenově ujde je menza, za 2€ super jídlo. Takže sbohem gyrosi, si dobrej, ale poměr sytost/cena nic moc Dokonce i tousty tady vyjdou pěkně draho. Zjistil jsem, proč je tu drahý i mlíko – na ostrově nejsou žádný krávy…
Včera jsme navštívili jednu tavernu, dost z ruky, ale stálo to za to. Pozval nás Andreas, postgraduální student, už je tu třetím rokem, takže ví, kde je to dobrý a levný. Měl tam dost svých známých, většinou taky studenti ze zahraničí, když jsme to spočítali, tak se tam sešli lidi z 13 různých zemí. Plno výtečnýho jídla – podařilo se mi identifikovat všechny druhy, k tomu nějaký víno. Pořád se snažím naučit jíst olivy, dělám pokroky – po požití se mi z nich už nedělá špatně Dalším gastronomickým pokrokem je to, že sním zeleninu, která se dotkla rajčat Ještě před odjezdem to bylo vyloučeno 😉
Kurs řečtiny nabírá na obrátkách, za pár týdnů už budu umět víc než jen řecký nadávky Malá ukázka: Τί κάνεις; ([ty kánys] how are you?) Είμαι καλά ([íme kala] I’m well). Jdu na pinčes, příště fotky z výletu. Když se nepotopíme v bouřce 😉
Hudba
Právě probírám řeckou hudbu (nechce se mi dělat něco užitečnýho), co jsem si stáhnul od souseda, dobře se to poslouchá. Krétskou specialitou je lyra – něco jako housle, ale drží se to úplně jinak. Pak používají hodně buzuki. To nevim co je, asi něco jako kytara. Tady je pár ukázek:
Andreas má u sebe nějaký kytary (elektriku i akustiku), až bude chvíli čas tak tam zajdu, zkusíme natrénovat nějakou místní hudbu… možná, nevim jak je to těžký. Přinejmenším si jednu kytaru na chvíli půjčím pro sebe. Je tu jeden Španěl, prej má tady taky kytaru, ale ještě jsem s ním nemluvil… Nebylo by špatný si zahrát dohromady… uvidí se
Cesta na západ – město Chania, Samaria Gorge: nejdelší kaňon v Evropě
V pátek ráno jsem ve městě zjišťoval, jestli je otevřen kaňon Samaria gorge. V informacích pro turisty mi řekli, že je na 1000% zavřeno. To se mi nezdálo, zašel jsem do jedné z místních cestovních kanceláří, a tam mi řekli, že je na 100% otevřeno. Našli jsme pak telefonní číslo přímo do prodejny lístků do kaňonu, tam nám potvrdili, že je otevřeno. Takže informační kancelář v Heraklionu už radši nikdy nevyužiju. Večer jsme čekali na zastávce na bus do Chanie, jezdí každou půlhodinu, k večeru pak každou hodinu. Do Chanie jsme přijeli až za tmy, stmívá se tu už po 19:00. Začalo hledání co nejlevnějšího ubytování. V ubytovně u nádraží chtěli 15€ za osobu na noc, to bylo moc, šli jsme blíž k centru. Zeptali jsme se v dalších ubytovnách (nápisy “rooms for rent” jsou úplně všude), ale obsazeno nebo to tam děsně páchlo Při hledání nás zastavila jedna paní, jestli nepotřebujeme ubytování, že má nějaký pokoje volný. Šli jsme tam, ale měla jen pokoj pro 4 lidi – nás bylo 11. Paní byla hrozně ochotná, vzala kolo a začala objíždět další hotely. My jsme jen čekali. Pro zbytek našla superluxusní pokoje hned u hlavního náměstí. Klimatizace, nové pokoje, výhled na přístav, televize, super koupelna. Tendle pokoj stojí normálně 120€ na den, my ho měli za 20€… Nádhera, ještě že jsme si nevzali jeden z těch páchnoucích hotelů Večer jsme prošli město, úplně jiný vzhled než Heraklion, pěkné uličky, spousta restaurací pro turisty, klid. V jedné restauraci jsme se pořádně najedli a napili, majitel nám na konci dal zdarma flašku rakie, ale bohužel jsme to nemohli všechno vypít, ráno musíme brzo vstávat.
Brzo vstávat = budík v 6:45, autobus do Samaria Gorge odjíždí v 7:30. Cesta na jih není žádná dálnice, jen úzká silnice v horách, spousta zatáček a stoupání vzhůru. Řidič autobusu byl profík, dojeli jsme. Z hor byl nádherný výhled na pobřeží a moře. Na místě jsme si koupili lístek za 5€ a vyrazili jsme do kaňonu. Ihned po prvních pár metrech chůze se nám naskytl dechberoucí výhled na údolí, hory, skály a přírodu. Všechno osvíceno ranním sluncem, nádhera. První úsek chůze bylo jen klesání dolů, dále jsme šli už jen na dně kaňonu. Vzhled krajiny, obrovské kamenné stěny okolo, malá řeka, stromy… To se nedá popsat, bylo to nádherný. Pár fotek v příloze, ale tak obrovský věci se nedají vyfotit V polovině cesty (po 8km) jsme dorazili do zbytků staré vesnice, pěkné místo, ale spousta turistů. Pohráli jsme si s roztomilými kozami a vyrazili jsme dál. Blízko konce se nachází nejužší místo kaňonu, Železná vrata, šířka 3.5 metru. Výšku nemůžu odhadnou, je hodně velká.. Na konci kaňonu jsme museli odevzdat náš lístek, podle toho můžou správci spočítat, kolik lidí uvízlo v kaňonu Dorazili jsme k pobřeží, vesnice Agia Roumeli. Zajímavostí na tomto místě je to, že je dosažitelné pouze lodí, silnice kvůli horám nemá šanci. Odtud jsme vyrazili lodí do městečka Chora Sfakion. Z lodi byl skvělý výhled na hory při pobřeží, na moře. V dálce jsme viděli ostrov Gavdos – nejjižnější místo Evropy. Z lodi jsme přešli do autobusu, který nás skrz hory převezl zpět do Chanie. Dorazili jsme za tmy, dost unavení. Se zbytkem lidí, kteří měli ještě nějakou sílu, jsme vyrazili do města. Narazil jsem na restauraci, kde se mluví česky.. Vzpomněl jsem si na jeden díl Cestománie o Krétě, byl tam chlápek, co studoval v Čechách a teď má tady restauraci… Tak přesně ta restaurace to byla. Prošli jsme pobřeží, přístav, sřed města, vyčerpaní jsme bez problému usnuli.
Ráno jsem s dalšíma 2 lidma vyrazil na pláž, ostatní spali nebo jeli domů. Čistá voda, ale naštvala mě babka, co chtěla za lehátko na pláži 2.5€. Ostatní zaplatili, tak jsem musel taky, jinak bych utekl Ty peníze byly na gyros, takhle jsem zůstal o hladu Prošli jsme město, zašli do námořního muzea. Bylo hrozný vedro, určitě nad 30 stupňů, viděli jsme toho plno, tak jsme vyrazili domů.
Další parádní výlet, na Krétě je nespočetně míst, která lze navštívit. Nevim jestli to všechno stihnu, ale v plánu jsou ještě nějaký města, hory, ostrovy… Čím víc míst projedeme, tím víc se dozvídáme o dalších místech, která stojí za návštěvu.
18. 10. 2004
Uff, děsný vedro, 35 stupňů. Jdu do školy, tam maj klimatizaci
Cesta na ještě západnější západ
Během pracovních dnů se toho moc nestalo, od rána do večera pořád něco dělám, čas letí hrozně rychle. Akorát ve středu jsme zašli večer na pláž na pokec, ale byla hrozná zima, tak jsme to brzo zabalili.
O víkendu jsme vyrazili na další dlouhou cestu. Nějak jsme se neshodli, kam jet, každý chtěl něco jinýho. Já jsem vyrazil s dalšíma 4 lidma na nejzápadnější západ ostrova, kam se dá dostat. V sobotu ráno jsme si půjčili Fiat Punto, na dva dny za 70€. Kdyby v půjčovně věděli, co budeme s autem provádět, tak by nám ho nedali ani za 7000€ Ale to jsme ještě netušili ani my… Vyrazili jsme kolem 10:00, po 150 km se nám protrhla pneumatika… Nebyl problém vyměnit kolo, bohužel bylo jen na dojetí do nejbližší opravny… Vyrazili jsme naslepo do nejbližších měst hledat opravnu, měli jsme štěstí – po 10 km pumpa s chlapíkem, co nám během 5 minut a za 10€ spravil pneumatiku. Původně jsme se báli, že to bude dost drahý, páč takovýdle opravy neplatí autopůjčovna, ale my. Oslavili jsme to jídlem v místní taverně (městečko Tavronitis), vyrazili jsme dál do města Kastelli. Všude plno kaváren u moře, ale turisti už nikde. Koupili jsme si brýle na potápění a vyrazili do hlavního cíle dne – poloostrov Gramvousa. Cesta na todle místo byla dost šílená, žádný asfalt, jen prach a kameny. Naštěstí byla cesta dost široká, takže pád z útesu do moře nehrozil. Párkrát se ozval zvuk zespod auta, trochu jsme se dotkli vyšších kamenů na cestě. Při jednom stoupání zasmrděla spojka… Ale jsem zkušený řidič, dojeli jsme po hodině na parkoviště, kde bylo asi 10 dalších aut. Pár džípů (měli trochu výhodu) ale i další auta, dělaný jen pro asfalt. Takže jsme nebyli sami, kteří to zvládli Stálo to za to, výhled na poloostrov, krásný hory, západ slunce. Aby to nevypadalo jako ráj, tak musím dodat, že všude bylo hrozně moc odpadků – flašky, papíry, železo… no hnus. Přespali jsme na pláži, spíš přečkali noc – neusnuli jsme díky komárům, todle byla extra vtíravá rasa… navíc se stealth technologií, nebyly vůbec slyšet a vidět
Ráno jsme se prošli po poloostrově, všude odpadky. Přestávalo se mi to líbit, zbalili jsme věci a vyrazili naší oblíbenou cestou zpátky. Zase sem řídil já, ostatní se nechtěli volantu ani dotknout. Ale nevadilo mi to, zpáteční cestu jsem si užil, poloviční čas a bez jedinýho škrábnutí. Jediný důkaz na autě, že jsme nejeli po asfaltě, byla dost silná vrstva prachu.
Gramvousa je na severozápadě, vyrazili jsme na jihozápad – písečná pláž Elafonisi. Projeli jsme pěkný vesničky v horách, za hodinu jsme byli tam… Ráj. Nádherná voda, pláže s barevnými písky, poloostrov s dalšími plážemi, málo lidí, slunce. Vyzkoušeli jsme potápění, viděli jsme jen ryby, krabi, raci a podobná havěť tam nebyla. Ale i tak to stálo za to, viditelnost pod vodou byla tak 30 metrů do dálky bez problému.
Nechtělo se nám odjet, ale auto muselo být večer zpět v půjčovně, tak jsme vyrazili. Cestou jsme navštívili klášter Moni Chrissoskalitissa, jeskyni Agia Sofia a hřbitov německých vojáků z 2. světové války. Vrácení auta proběhlo překvapivě bez problémů – prach na autě i uvnitř nikomu nevadil.
25. – 27. 10. 2004
Pracovní dny, ve škole mi dávaj speciální úkoly, lekce řečtiny se dost zhušťujou, nepamatuju si vůbec nic, takže moc nestíhám. Zítra tu je naštěstí volný den, 28.10. jako u nás. Zítra slaví Zoi narozky, pak vyrazíme na ostrov Santorini. Měli jsme tam jet už minulý týden, ale nebyla loď.
Včera se stala zajímavá věc… Po 10 minutách přednášky přišel do třídy jeden student, něco povídal, pak se všichni studenti sbalili a odešli. Moc sem nechápal, prej šli na nějakou diskusi. Takže přednáška padla. Potkal jsme kámoše – zemědělce, prej je u skleníků nějaká párty, tak jsem se šel podívat s nima. Grilování a víno zdarma, maso bylo vynikající.. Víno taky Docela slušná náhrada za přednášku 😉 Večer jsem zašel ještě na jedno cvíko, pak na internet a domů. Šel jsem kolem půl devátý, většina poslucháren byla plná! Jedou tady od rána do noci… Večer jsem přečetl nějaký materiály, a vyrazili jsme opět do školy! Dimitris tu slavil svátek, další jídlo a pití zdarma Nechápu jak můžou pořádat oslavy v areálu školy, ale proč ne
Uff. Běžim na cvíko, takže si to po sobě nemůžu přečíst. Možná nějaký věty nedávají smysl, opravim příští týden, do tý doby už nebudu na internetu…
28. 10. 2004 státní svátek
Ráno (cca ve 12:00) jsme vyrazili do města, byl tam slavnostní průvod na oslavu konce 2. sv. války. V průvodu byli nejdřív studenti středních škol, bylo jich nekonečně hodně, a pak vojáci. Ve městě bylo spoustu lidí, oslavovali, a po přehlídce všichni obsadili restaurace a taverny. Chtěli jsme si koupit nějaký maso na grilování na večerní oslavu narozenin Zoi, ale bylo všude zavřeno, takže jsme si museli vystačit s chlebem a vínem Prošli jsme přístavní hráz, město, v cukrárně jsme vyzkoušeli Lukumades – koblihy s medem. Odpoledne jsem pokročil s diplomkou, už mám hotovo asi 0.1% Večer jsme vyrazili k Zoi, bydlí u řeků, kteří zrovna na zahradě pálili rakii. Prohlídli jsme si to důmyslné zařízení, okusili čerstvou rakii, ale teplá je pěknej zabiják… Přišlo spousta lidí – my, Erasmus studenti z TEI (moje škola), doktorandi z univerzity, pár Řeků… zahráli jsme něco na kytary, pan domácí nám daroval nějaký maso, takže jsme nezůstali jen o chlebu. Aby jsme v noci nerušili okolí, tak jsme se přesunuli na pláž, tam jsme ještě ‘chvíli’ poseděli a v 6:30 jsem byl zpátky na pokoji… uff, byla to makačka, ale státní svátek a narozeniny se oslavit prostě musí 😉
V pátek jsem spal, něco přečetl, připravil si tousty na víkendovou cestu a to je asi vše.
Santorini – sopečný ostrov, 120km lodí na sever
Byl to super výlet, návštěva tohoto ostrova / souostroví je jak návštěva ráje. V pátek večer jsme vyjeli (15€ tam a zpět), na ostrov jsme dorazili o půlnoci. V přístavu byla spousta majitelů hotelů a penzionů, nabízející pokoje. Po minutě jsme našli jednoho, cena za lůžko na noc 10€… Cena během hlavní sezóny je minimálně 40€, takže jsme byli spokojení. Navíc ten chlápek z hotelu nás dopravil minibusem až do hotelu, nemuseli jsme jít pěšky z přístavu do města (Thira), které je na skále nad přístavem. Dal nám informace o místech na ostrově, zařídil slevu na projížďku lodí na další den (z 20€ na 15€). Hotel byl dost luxusní, ale moc sme si ho neužili, páč sme v něm skoro nebyli, sloužil jen pro přespání. Ráno nás majitel hotelu hodil do města, zašli jsme do muzea, svezli se lanovkou do starého přístavu. V 10:30 jsme všichni čekali na lodi na vyjížďku, ale nějak se nám ztratili 3 Španělky… čekali jsme na ně 15 minut, pak dorazili, žádnej stres… nakupovaly… pak se nám ztratily ještě jednou při čekání na bus, byly na kafi… ale maj hrozný štěstí, vždycky přijdou pár vteřin před odjezdem, když už řidič řekne žádný čekání.
Malou lodí jsme vyjeli na projížďku. Z dálky jsme poprvé viděli ostrov za dne, města jsou postavena na skalách nad mořem. První zastávka byla na sopečném ostrově, vyděli jsme kráter, unikající plyny ze země, vypadalo to jak na měsíci. Popojeli jsme o kousek dál, kde je zátoka s horkými prameny. Z lodi jsme naskákali do vody, zaplavali si v páchnoucím bahně, a vyrazili dál Zastavili jsme na dalším ostrově, kde si na nás brousily zuby místní restaurace. Někdo si dal kalamáry na grilu, já si dal řecký salát (rajčata, olivy, okurka, paprika, feta (něco mezi tvarohem, sýrem a jogurtem), olivový olej, cibule… pro mě verze bez rajčat a oliv) a tousty z domova. K tomu frappé (studený kafe s ledem, hodně cukru a mlíka, takže se to dá pít a ne jako turecký kafe 😉
Po uspokojení žaludků a místních majitelů restaurací jsme vyrazili zpět na náš ostrov, do města Oia na západním pobřeží. Nejhezčí město co sem tady viděl, vše postaveno na skalách nad mořem, malé uličky, spousta obchodů a restaurací pro turisty. Restaurace asi tak 3x dražší než jinde. Naštěstí je po sezóně, takže turisti nikde, v létě tam musí být přecpáno. Počkali jsme na západ slunce, pak jsme se vydali na bus. Bohužel byl kompletně narvanej, takže naše výprava s 15ti lidmi neměla šanci. Pár lidí dostalo hysterii, co teď dělat, náš hotel je 15km daleko, a todle byl poslední bus. Naštěstí to byla menšina, zbytek si koupil pivko v místním obchodě a nic neřešil… počasí nádherný, takže neumrzneme Chtěl jsme jít pěšky, nikdo se nechtěl připojit, takže jsem se připojil já k ostatním – objednali pro nás taxíky. Dovezli nás až k hotelu, tam jsme si dali chvilku siestu a vyrazili jsme do nočních ulic města Thira… V noci jsme posunuli čas o hodinu zpět, zimní čas je tady.
Ráno jsme opustili hotel, busem jsme se vydali na jihovýchodní pobřeží. Zůstali jsme na pláži s červeným pískem, nádhera. Asi hodinu jsem se potápěl u skal, kde byla spousta věcí – raci, ryby, nějaký kytky, koule s bodákama (nevim jak se to jmenuje :), chtěl jsem najít chobotnici, ale nepodařilo se. První chobotnici jsme našli náhodou při cestě zpět na bus, byla mezi kameny na pobřeží. tak 30cm průměr, malá, ale i tak dost odpudivá. Kolem cesty rostlo oregano, nějaký jsem si natrhal domů do toastů. Busem jsme se projeli po ostrově až do přístavu, kde jsme se nalodili a vyrazili zpátky… Kolem 22:00 jsem dorazil na kolej, chtělo se mi hrozně spát, ale musel jsem prát, všechno co mám tady, tak je špinavý. Moc sem se s tim nepáral, za pár minut hotovo. Ještě jsem pokecal s Janisem (soused), během prodlouženého víkendu navštívil domov, asi 100km od Athén.
