Kréta – Κρήτη – listopad 2004

Týden 1.11. – 7.11.

V pondělí jsem si koupil kartu do menzy, za 30€ na dva týdny, obsahuje 3 jídla denně včetně víkendů. Dost ušetřim, jedno jídlo stojí normálně 2€. V úterý jsem byl 12 hodin ve škole nonstop, je to můj nejhorší den, večer jsem padnul do postele, vynechal jsem i tradiční pingpong. Místo toho jsem si ale chvíli zahrál backgammon na počítači, začínám trénovat tudle hru, protože Řekové to hrajou všude – v menze, v tavernách. Tudle hru nazývají Tavli, jak to vypadá – viz. jedna z fotek. Řeky zatim neporazim, ale počítač a další Erasmus studenty občas jo…

Ve středu večer jsme zašli posedět na pláž, Karlos ze Španělska přinesl kytaru, tak jsme si zahráli. Ve čtvrtek večer jsme šli do města na reggae party, vstup byl zdarma, ale všechno pití hrozně drahý, víno 3€, pivo 4€… Nedal jsem si nic, docela sem trpěl, ale jinak hudba byla dobrá. Opačně to bylo následující den, v tělocvičně, která je hned vedle kolejí, byl koncert tradiční krétský skupiny. Kytara a buzuki. Vstup byl 3€, ale všechno víno zdarma. Bylo to dělaný pro studenty, takže příjemný ceny – 0€ mám rád :). Po příchodu jsme zjistili, že tendle koncert pořádají studenti z komunistický strany, která je tady docela silná. Radši jsme zamlčeli, že jedna studentka od nás je z Ameriky, nemají Američany moc rádi…

V sobotu ráno bylo zataženo, pršelo, zima… Odpoledne se přidaly pořádný blesky, naštěstí déšť pomalu ustával. Na iDnesu psali, že v Chanii (město kousek na západ) byly nějaký sesuvy půdy díky dešti, takže jsme měli štěstí, že nás to takhle minulo. V plánu bylo grilování, nic nás neodradilo, ani blesky. Ve 4 odpoledne jsme spustili oheň, po chvíli přestalo pršet, tak jsme mohli vyjít ven. Naštěstí, protože postupně přicházelo plno lidí, a všichni se usídlili v mym pokoji, což mě moc nenadchlo, páč sem ráno dělal velkej úklid zahrnující vytírání podlahy. Maso z grilu bylo vynikající, jen sůl, oregano a olivový olej, k tomu opečený chleba z grilu, arabský chleba, pita (takový ty placky na gyros). Všichni jsme se pořádně přecpali, soused má dobrý repráky, pouštěl různou hudbu, pak jsme udělali vodní dýmku. Byla pohoda. Pak jsme zkusili udělat specialitu – bílý jogurt s medem a skořicí, zase skvělý jídlo. V neděli ráno už zase vysvitlo slunce, venku sme si zahráli tavli se sousedama, pak jsem musel prát a žehlit, všechno bylo špinavý. Nemám to rád, navíc jsem do pračky dal aviváž moc pozdě, takže to zůstalo v prádle a nerozpustilo se to… něco sem musel prát znova. Večer se na chvíli spustil pořádnej vítr, půlka prádla popadala ze sušáku na zem, zase praní znova… Byl sem pěkně naštvanej, naštěstí jsme měli ještě nějaký maso ze včerejška, tak jsme zopakovali grilování, jen pro sousedy, v klídku venku před pokojema. Vytáhli jsme ven TV, byl tam fotbal, což mě nějak extra nebralo, maso bylo lepší

Pár zajímavostí

Řekové moc nedbají na pořádek na ulicích, všude plastový lahve, papíry, sáčky… Ještě hůř to vypadalo za deště, který tendle bordel vyplavil ven, na ulicích byly řeky odpadků… O školním areálu ani nemluvim, všichni studenti pohazujou odpadky na zem, je to hnus, občas se tam cítim jak na smetišti.

Do areálu školy nemá přístup policie, kvůli tomu, že je to akademická půda. Můžou přijít jen s písemným souhlasem rektora, jinak ne. Prej je to tak, ale nechápu, když bych někoho píchnul nožem, jestli je to OK a nikdo nepřijde Tendle ‘zákon’ využívá pár studentů, kteří bez zábran prodávají na nádvoří školy pálený CD. Jedno CD za 2 až 4€. Docela pěkná brigáda.

Všichni tady kouří… 99.9% lidí, zbytek spí Koukal jsem oknem do nějakých poslucháren, není problém, že si učitel zapálí při přednášce, nebo studenti při přednášce – zvednou se, popojdou k oknu, zakouří si, a jdou zpátky. Vajgly jsou tady všude, nemaj podle mě moc uklízeček, takže jsou tam na dlouhou dobu. Když už jsem u těch uklízeček, tak okna snad ani nemyjou, je tam tak dvouletá vrstva prachu. Filtr proti slunci 😉

Menza je super, výběr ze 4 jídel, k tomu nějaká zelenina, různý saláty, občas polívka. Dá se to pěkně kombinovat. Používají dost jehněčí maso, je to něco mezi kuřecim a vepřovym, trochu jiná ‘pachuť’, ale mě to chutná. Často dělají ryby, když nepáchne rybinou, tak si rád dám

Řekové žijou v jinym ‘časovym pásmu’. Rádi si pospí, ale protáhnou den v noci. Kolem 11 hodin v noci je na ulicích plno, kavárny a taverny jsou plné Řeků. Pokud se koná ve městě nějaká akce, tak není vyjímkou, že začíná v 11 hodin v noci nebo o půlnoci.

Čas tady letí hrozně rychle… stejně jako peníze z peněženky Počasí už není tak příjemný jako do minulýho týdne, takže jsme asi ukončili velký cestování, už se chci podívat jen do hor, možná busem do nějakýho města…

Sem zapomněl – už mám zamluvenou letenku domů. Teda spíš 250km od domova – do Berlína Když jsem hledal lety do Prahy, tak všechno bylo hrozně drahý, 180€ minimálně. Soused letí do Berlína, zeptal jsem se ho na cenu, když mi řekl 40€ tak jsem byl v šoku! Mrknul jsem se na EasyJet.com, to sou nepředstavitelně nízký ceny za lety. Teda pokud se to zamluví včas… Zkusil jsem spoj z Athén do Londýna, z Londýna do Prahy, byla to poloviční cena než z Athén přímo do Prahy :))) Přemýšlel jsem o cestě přes Londýn, ale nakonec jsem se rozhodl letět s Němcema do Berlína, na lodi do Athén nebudu sám. Do Berlína přiletíme 15.2. před půlnocí, pak se 5 hodin prospim na letišti, a ráno v 6 mi jede vlak přímo z letiště do ČR. Je možný, že ten vlak bude dražší než letadlo, ale celkově to vyjde levně, počítám tak 90€ komplet za loď, letadlo a vlak. Takže 16.2. jsem v Žatci.

od 8.11. až doteď – historie Kréty

Koukám na datum kdy jsem sem psal naposledy, jsou to už skoro dva týdny, letí to tady hrozně rychle, mě to přijde jako tři dny… Takže co jsme dělali za ty dva týdny? Minulý týden tu byl den volna, Heraklion slavil svého patrona. Tak jsme se přidali 😉 V pátek jsme v rámci našich hodin Dějiny Kréty zašli do muzea. Normálně by to nebylo nic moc, ale náš učitel, Gareth, je fakt supr, je to archeolog z Anglie, na Krétě už žije asi 20 let. Historii má fakt v malíku, dvě hodiny nám povídal o dějinách mínojské kultury, 2000 let př.n.l. Stavěli paláce, obchodovali s Evropou, Egyptem, Tureckem… Už tenkrát pěstovali olivy, prej na olej, ale možná už uměli dělat i rakii

O víkendu jsme vyrazili na jih. Tentokrát v menším počtu lidí, víc lidí najednou je občas na nervy Výlet se opět povedl, i když plán a skutečná cesta se úplně lišily. Ale jsme flexibilní… Plán: busem do Agia Galini, pak pěšky přes Agia Georgios do Agia Pavlos, tam přespat, a druhý den pěšky k pláži Preveli. Cestu zpět jsme neplánovali No a dopadlo to takhle: cestou na jih jsme z busu viděli nádherný hory (kam chceme taky jít, ale možná tam bude sníh), po příjezdu tam jsme našli mrtvé město. Všechny obchody a restaurace zavřený, žádní turisti… Prošli jsme přístav, město, najedli se a vyrazili jsme do Agia Georgios. Počasí nám přálo, výhled na moře a na hory nádherný. Když jsme tam dorazili, našli jsme jen pár baráčků, lidi nikde. Podle mojí mapy by jsme měli jít při pobřeží, podle Andrého mapy kousek do vnitrozemí… No ale ani jedna mapa nebyla správná, žádná cesta tam nebyla. To jsme zjistili až po hodinovym stoupání, kde na začátku byla něco jako cesta (ale jen pro kozy), postupně se vytratila a my lezli po čtyrech nahoru… Bylo už odpoledne, nechtěli jsme za tmy bloudit na skalách, tak jsme slezli dolů, přešli k silnici, kde jsme zkusili chvíli stopovat. Ale při frekvenci 5 aut za hodinu se nám nepodařilo nic stopnout, vrátili jsme se na výchozí bod. Našli jsme si pokoj v apartmánu, a večer jsme vyrazili do místní taverny. Ceny nádherný, o třetinu nižší než v Heraklionu. Ráno jsme chtěli dojet busem do Agia Pavlos, ale žádnej bus tam nejede. Mrkli jsme do mapy, co vyrazit opačným směrem? Zeptali jsme se domorodců, kilometr cesty prej spláchlo moře… Takže jsme byli odříznutí, jediná možnost byla jet zpátky. Před odjezdem jsme zašli k moří, počasí se zhoršilo, zataženo a vítr, ale neodolal jsem pěkným vlnám v moři a asi půl hodiny jsem si tam zařádil. Pak jsme sedli na bus, cestou domů jsme se ještě stavili podívat na Festos – druhý největší mínojský palác, kde byl nalezen zde všudeznámý disk Festos. Když to shrnu, tak jsou tam jen kameny a zbouraný zdi, zlatý český hrady… no ale když si představim, že je to 4000 let starý, tak to je jiná… Začalo pršet, sedli jsme na bus a jeli domů. V buse jsme ještě rozpoutali hádku mezi holkou, co prodává lístky a nepříjemnym kontrolórem jízdenek (ala revizor). Chtěli jsme vystoupit mimo zastávku, ona souhlasila, on ne… pak se začali hádat, do toho se přidali ještě nějaký lidi v buse… uff, řekové když mluví, tak nahlas a nonstop neměli jsme tušení o čem se tak dlouho hádali, ale myslim že ta holka pak skončila s toudle prací.

V pondělí a úterý klasicky práce a škola, ve středu další svátek – 17. listopad, jako doma. Nemohli jsme udělat nic jinýho, než to taky oslavit Zašli jsme do jedný taverny, s živou hudbou – buzuki a el. varhany, sice to nevypadá, že by to šlo dohromady, ale byli sehraný fakt dobře.

V pátek další historický příspěvek – šli jsme obhlídnout Knossos,….. [pauza – páteční večer :)] ……největší, nejdůležitější, nejvíce navštěvovaný (10⁶ lidí rok^-1). Oproti Festosu nebo Zakrosu je více zrekonstruovaný, takže jsme měli větší představu, jak to asi vypadalo. Byl s námi opět Gareth, který nás skvěle provedl a nasytil informacemi. Pa Knossosu jsme zašli po dlouhé době na gyros, a pak jsem šel obhlídnout bazén – je otevřený, vyhřívaný, takže se tam dá většinou plavat i v zimě. Bohužel jediný čas, kdy je to zdarma pro studenty TEI, je kolem poledne, a to mám každý den školu. Musím najít řešení 😉

Právě je sobota ráno, přemýšlím co dneska dělat. V plánu je návštěva nedaleké jeskyně a přespání tam, ale moc se na to necítím – v noci je už pěkná zima, a spát bez spacáku, jen s dekama, hmmm. Promyslim to

víkend…

Do jeskyně jsme nejeli, pršelo a byla pěkná kosa. Prošel jsem město, zkouknul film (teprve třetí, co sem tady viděl), večer jsme zašli do areálu univerzity. Součástí areálu univerzity je i nemocnice, vypadá to tam pěkně – aspoň za tmy. Proč jsme tam šli? Byl tam koncert, opět krétská hudba. Hlavní muzikant mi trochu připomínal našeho Nohavicu Hudba to byla pěkná, navíc vstup a víno zdarma… Ještě že jsem nevzdal čekání na autobus tam, univerzita je za městem, a moc busů tam nejezdí – čekal jsem hodinu! Hlavní nedělní událostí byla sebeoperace – můj nehet na palci zase zlobí, něco kolem tří hodin jsem se snažil odstranit problém, částečně se podařilo, ale počítám že tak za 2 týdny budu muset k doktorovi… nechce se mi tam, ale aspoň to bude nová zkušenost 😉 PS: fotky nemám

Teď je pondělní ráno, prší, na horách za městem je podezřele bílo… A to sem se před týdnem koupal v moři a chodil v kraťasech… zima je tu.

22. – 28. listopad

V úterý večer jsme se zašli podívat na univerzitu, jsou tam kurzy tanga. Je to zdarma, vypadá to pěkně, příště se tam zajdu podívat znova.. Ve středu jsme šli doprovodit Mihaelu z Rumunska do přístavu, její dovolená tady skončila. I když ona to tady neměla tak lehký, makala denně od osmi do večera do šesti, její profesor je trochu přihlouplý, využívá studenty pro svojí práci. Pak jsme zašli do kafeterie, kam mě pozval můj profesor. Myslel jsem, že se tam chodí na kafe, ale po příchodu jsem zjistil, že se tam pije rakie… Bylo tam plno lidí, mimo jiné můj profesor, učitel na cvíko, a řecký studenti. Dal jsem si nějaký víno, udržet tempo s mým profesorským sborem v konzumaci rakie je nemožný

Během celého týdne byla pěkná zima, pršelo, takže byl čas na práci, začal jsem programovat ostrou verzi mojí diplomky. Jde to pomalu, ale hlavně že to jde. V pátek večer jsme zašli do taverny, kam nás pozval Nikos, známej z počítačový laboratoře. Byla to nejlepší taverna, co sem tady viděl. Pěkně útulný, krb, ne moc lidí, super jídlo. Nikos tam byl se svýma kámošema, jeden z nich můj učitel na další cvíko. Mám na učitele dost štěstí, jsou to pohodáři

V sobotu se vyjasnilo, ráno jsem se proběhnul po okolí, po obědě jsem vyrazil busem do vesnice Archanes, odkud jsem se vydal na výstup hory Juchta. Je 800 metrů nad mořem, vede tam pěkná cesta, za hodinu šlapání jsem byl na vrcholu. Jsem fakt dobrej, takový stoupání a ani jsem nebyl unavenej… tak jsem se cítil, než jsem na vrcholu potkal chlapíka tak kolem 60 let, kterej proti mě běžel na cestě, která vede z druhý strany hory. Byl se proběhnout z vesnice dole na vrchol hory a zpátky Co je nahoře? Kostel, spousta antén a vysílačů, ale hlavně nádherný výhled na okolí a na Heraklion. Začalo se stmívat, vyrazil jsem dolů, stihnul jsem to akorát, když jsem přišel do vesnice, tak už byla tma. Měl jsem hodinu čas, prošel jsem Archanes, je to fakt pěkná vesnice, žádnej bordel, pěkný domy, spousta taveren připravených na turisty.

Večer jsem byl docela unavenej, stáhnul jsem si od souseda Kačeří příběhy, zkouknul jeden díl a po dlouhý době jsem šel spát před půlnocí.

V neděli zůstalo bezmračno, ráno jsem se šel opět proběhnout. Běhám směrem ven z města, cestou tam mám před sebou hory se sněhem, cestou zpátky moře. Do stran se radši nedívám, tam jsou odpadky Po obědě jsme zajeli do města. Pěkný počasí, neděle = Řekové jdou na kafe. Přidali jsme se, v centru je spousta uliček, kde jsou jen kavárny. Dal jsem si kapučíno, pak nám vyhládlo, popošli jsme o 100 metrů dál, kde nejsou kavárny, zato spousta obchodů s gyrosama. Vyzkoušel jsem gyros ne s pitou (placka, do který se to balí), ale s vydloubanym chlebem, do kterýho se to všechno nacpe. Večer soused ještě dělal pečený kaštany, pak nějaký steaky, přihodil jsem tam jeden chleba. Topinka na olivovym oleji, s čerstvym oreganem… všechno výborná chuť. Dalo by se tady jíst od rána do večera, ale občas mi chybí pořádně kořeněný jídla. Ale netrpím tolik jako Maďaři

Kréta – Κρήτη – prosinec 2004

První Půlka Prosince

Toto letí, koukám, že jsem už dva týdny nic nepsal. Co bylo minulý týden? Uf, nějak si nemapatuju kdy co bylo, příště musim psát po kratším čase Co si vzpomínám: O víkendu jsme ještě jednou vyrazili na horu Juchta za městem, počasí bylo lepší, viditelnost oproti předcházejícímu týdnu parádní. V Archanes, městu pod horou, jsme si dali gyros, nejhorší co sem tu měl. Na chvíli vypadla elektřina, hranolky byly nasátý olejem, všechno studený… V úterý slavil Nikos svátek, ochutnal jsem specialitu, kterou přivezl ze svýho města – čipuro. Hrozný pití, ještě silnější než rakie. To se nedá pít Nejdůležitější událostí byla návštěva holiče, už sem to s dlouhýma vlasama nemohl vydržet, tak jsem si to nechal zkrátit. Výsledek na jedné z fotek, k holiči už tady nemusim

V tomdle týdnu byla ještě někde oslava narozenin jedné ze Španělek. Přítomný Carlos dostal nějaký klaustrofobický záchvat, restaurace byla fakt nacpaná, zbytek Španělů ho doprovodil do nemocnice. Na nás, co zůstali, zbylo objedané jídlo… Bylo toho neskutečný množství, bylo to poprvé, co jsem se tady pořádně přecpal.

V pátek jsme místo dějin Kréty měli sraz v international office, nachystali nám královské pohoštění u příležitosti svátku Ninetty, která má na starosti zahraniční studenty, a spojili jsme to s vánocema. Každý připravil jeden dárek, hodil ho pod stromeček, a vzal si balík od někoho jinýho. Já jsem si šáhnul pro balík se zákuskama… zase jídlo, ups… Ale nevadí, tráví se mi tu dobře 😉 S Andrém jsem začal běhat delší trasu, 10 km. Pěkně to provětrá hlavu… denně sedim min. 6 hodin u počítače a programuju. Zrovna dneska se vůbec nic nedařilo, navíc ve škole děsně padá internet, což mi zvýšilo hladinu adrenalinu. Zítra to bude snad lepší

V pátek večer jsme zašli na jeden koncert, který pořádala škola zdravotních sestřiček. Po příchodu na místo to vypadalo jako nějakej ples, všichni slušně oblečený, ale pak se to rozjelo. Byla to skvělá show – asi 10 lidí s nástrojema, řeckej Karel Gott, nějaký taneční vystoupení k tomu. Všichni Řekové se ke konci přidali k tanci, bohužel ty jejich tance neznáme, takže jsme se jen dívali

O víkendu jsme chtěli zajet do hor, bohužel bylo zataženo, tak jsme si udělali jen jednodenní výlet do města Rethymno. Třetí největší město, liduprázdno. V létě to tu ale musí praskat ve švech, úzký uličky, plno hotelů, obchodů se suvenýrama, pláž přímo ve městě. Chtěli jsme navštívit pevnost, dominantu města, ale je otevřeno jen v létě.

Tendle týden je poslední, kdy se bude učit tendle rok. Možná, protože je to tu pořád nějaká stávka, nebo učitel nepřijde do hodiny. Že chodí o 15 minut pozdějš, pokud přijdou, už mi nedělá problém – synchronizoval jsem se taky

Prázdniny, vánoce a nový rok

Začaly nám prázdniny, všichni Řekové odjeli domů, takže na koleji jsme zůstali jen my. Teda i pár Erasmus studentů odjelo, ale většina zůstala tady.

Od souseda jsem si vzal vařič, menza je zavřená. Nakoupil jsem hromadu koření, konečně pořádně ochucený jídla. Nic proti řecký kuchyni, ale je to pořád to samý – zelenina, maso, olivový olej a oregano. Že existuje pepř, kari nebo paprika moc netuší

Před vánocema bylo většinou zataženo, takže se nedalo moc vycestovat. Ani ve městě se toho teď moc dělat nedá, bazén je otevřený (bez střechy), a navíc pěkně drahej. Sauna, squash, a podobně tu není. Takže jsem se konečně dostal k filmům, co jsem si přivezl z domova. Sousedi si půjčujou nějaký DVD z půjčovny, takže mám i přísun nových kousků…

Den před vánocema jsem udělal svůj největší nákup tady, 65€. Našel jsem levnější obchod než Carrefour, takže jsem do košíku házel všechno, co se mi líbilo. Lednice byla přecpaná, pokoj taky, a po jídle já taky. Druhý den to nastalo, vánoce a vaření štědrovečerní večeře. Diana udělala boršč, mňam. Já udělal bramboráky a jogurt s medem. Ostatní většinou navařili taky nějaký speciality. Poprvé jsem viděl krůtu, chutná jako kuře, jen je to velký jak kráva Na stole se pak sešel maďarský guláš z jehněčího masa, arabský salát z petržele a nějakých podivných věcí, bramborový salát, německý karbanátky, řecký salát, turecká omeleta, švědský zeleninový salát, ty moje český bramboráky, a nakonec vodní dýmka ze Sýrie Každej připravil jídlo pro všechny ostatní, takže se všechno nevešlo na stůl, natož do našich žaludků. Snědli jsme jen jídla podléhající rychlé zkáze, zbytek jsme nechali na příští dny. Paul pak přitánul svojí sestavu reproduktorů, a začala hudební produkce, slavili jsme až do noci.

Druhý den se odpočívalo a trávilo. Večer jsme šli ke Španělům. Teda byl tam jen Carlos, ostatní odjeli domů. Oslavili jsme tam znovu vánoce, jídla už bylo míň, dvě kuřata, moje bramboráky z předchozího dne a další.

V pondělí jsem zašel na poštu, vyzvednout si balík z domova. Byl jsem varován, že je to velký, ale ne tolik Cestou z pošty sem si musel dát pauzu, balík je nejen obrovský, ale i těžký. Zašel jsem do internetový kavárny, 2€ na hodinu. Večer jsem TO rozbalil, fernet, becherovka, slivovice, cukroví, dárky a half-life 2 Nádherná vánoční nadílka. Dal jsem ochutnat (cukroví), všichni si to chválili.

Před silvestrem jsem párkrát zašel do školy na internet, když tam byl Nikos, jinak je zavřeno. Udělal jsem pár internetových stránek, abych měl nějaký finance na cestování v létě, příležitosti kam jet objevuju nové a nové. Jednou musim zajet ještě znovu na Krétu, projít hory a jižní pobřeží. Nemám tu spacák, stan ani pořádný boty do hor, takže hory si teď moc neprojdu. Ale nějaký menší kopečky bez problému – třeba den před silvestrem bylo jasno, škoda zůstat doma, Paul vzal svoje auto, a ještě se Zoltanem a Dianou jsme vyjeli k hoře Strumbula, která se tyčí na západní straně Heraklionu. Zaparkovali jsme pod kopcem a vyrazili vzhůru. Počasí bylo nádnerný, jak na jaře, chvíli jsem šel jen v tričku. V polovině kopce se cesta vytratila, ostatní to chtěli vzdát, ale pak jsem je přemluvil pro pokračování. Bylo to bez problému, žádný prudký stoupání. Shora jsme viděli Heraklion, vypadá odtamtud jak vesnice, a ne jako největší město ostrova. Na druhé straně jsme viděli pohoří s nejvyšší horou ostrova Psiloritis (2456m). Bylo tam plno mraků, takže jsme viděli jen úpatí. Bylo tam vidět plno sněhu, což mě trochu zklamalo v tom, že se na Psiloritis teď v zimě nedostaneme. Snad při příští návštěvě. Na vrcholu Strumbuly jsme u kostelíka potkali dva Řeky, zeptali jsme se na správnou cestu, je na druhý straně kopce, než jsme přišli my. Moc neuměli anglicky, takže mluvili jen řecky s Paulem, který je tu už třetím rokem. Byli hrozně přátelský, prý jestli plánujeme nějakou další cestu do hor, tak se jim máme ozvat – oni prolezli všechny hory na Krétě, můžou nám dát tip kam jít.

Silvestra jsme strávili na koleji. Rozdělal jsem becherovku a ferneta, namíchal nějaký drinky s tonikem. Výborný, bohužel to chutnalo i ostatním, takže flašky padly rychle Skončili jsme cca ve 4, chtěl jsem se pak jít podívat do města, pár lidí tam odešlo po půlnoci. Bohužel se nikdo z koleje nechtěl přidat, a platit taxíka sám se mi nechtělo, ceny byly o silvestra dvojnásobný. Ve městě prý bylo živo, plno lidí, restaurace, taverny, gyros občerstvení otevřený. A všude dvojnásobný ceny…

Právě se tu stavil Jamín, vyzkoušeli jsme jeho arabskou specialitu – viz foto. Kdyby mi todle jídlo nabídnul někdo doma, tak bych řekl ne, vypadá to dost zvláštně. Kuřecí maso bez problému, ale do toho spousta listí, něco jako kopřivy. Zajímavá chuť, těžko přirovnat něčemu co znám. Asi nejvíc je to podobný čaji, ale hodně vzdáleně.

Tak už se to blíží, doba odjezdu. Leden uplyne rychle, a půlka února než přijedu domu ještě rychlejš. Mám ještě v plánu pár cest, snad nějaký z nich stihnu. Hlavní činností v lednu tu budou 3 zkoušky, myslim že budou bez problému, a pak diplomka, která se vyvíjí pomaleji než sem předpokládal. V únoru před odletem ještě navštívím Athény, ale moc od toho nečekám, všichni co tam byli tak nejsou z toho moc nadšení. Akropolis, muzea, památky, a jinak nic. Ti co byli i v Praze tak tvrdí, že je o hodně zajímavější. Uvidim v únoru, když nic tak se aspoň mrknu na olympijský stadion.

Kréta – Κρήτη 2004/2005 – leden 2005

Novoroční cestovní mánie

Od středy přestalo pršet, půjčili jsme si auto na pár novoročních cest. V půjčovně (www.carrentalcrete.gr, Kafetzakis, Epimenidou street 32 Heraklion) nám dali Hyundai Accent za 70€ na 3 dny… Jednoznačně nejlepší půjčovna, na kterou jsme tu narazili – nejlepší auto co jsme tu měli za nejnižší cenu.

kaňon Rouvas, Matala

První den po probuzení nás čekalo skvělý překvapení – jasná obloha bez jedinýho mraku, teplota 15 stupňů ráno (přes den bylo něco kolem 19). Vyrazili jsme do kaňonu Rouvas, 2 km od městečka Zaros. Kaňon není moc dlouhý, cca 3 km, ale pohledy z kaňonu se nedají popsat, nádhera. Modrá obloha, příjemná teplota, připadali jsme si jako na jaře a ne 5. ledna. Kaňonem jsme prošli až ke kostelíku Ágios Ioánnis, kde je křižovatka několika turistických cest, mimo jiné i celoevropské stezky E4, která vede přes celou Krétu, buď přes hory nebo po jižním pobřeží. U kostelíku je dům s kuchyní a místností pro přespání, spousta laviček, v létě tu musí být narváno, my jsme ale nenarazili ani na jednoho člověka, jen na spoustu pasoucích se koz. Výhled na zasněžené hory z tohoto místa byl jeden z nejlepších tady.

Po kafi v Zarosu jsme vyrazili do Mataly – místo na jižnám pobřeží se spoustou jeskyní (spíš otvorů ve skále), využívané jako antické hrobky nebo ubytovny pro hipíky na přelomu 60 a 70 let. Pláž, jeskyně, a nádherný západ slunce, který jsme viděli stojí za to. Opět jsme tam byli úplně sami, město opuštěné. Před odjezdem jsme narazili na dva Francouze, kteří už 5 měsíců putují po světě na kole… Pěkný zážitky, ale ten 40 kilový vozík za kolem… Radši jsme sedli do auta a pohodlně se dovezli zpátky. Večer jsme zašli do taverny, rozloučit se se Zoi, která nás příští den opustila.

jezero Kournas, kaňon Imbros

Druhý den jsme vyrazili k jezeru Kournas, jediné přírodní jezero na Krétě se sladkou vodou. Nic extra, stejné jako u nás, vyrážíme dál. Navíc se to kolem jezera hemžilo spoustou Řeků, kteří v tavernách kolem jezera oslavovali svátek – zase mají nějaký svátek a volno.

Dorazili jsme do městečka Imbros, odkud jsme se vydali na cestu kaňonem k pobřeží. Je to prý druhý nejnavštěvovanější kaňon po Samarii. Celá cesta vede na dně kaňonu, takže lze vidět jen skály okolo. Na konci cesty jsme došli k pobřeží, asi o pět minut jsme prošvihli západ slunce. Dali jsme si frappé, a přemýšleli jak se dostat zpět k autu – cesta zpět ve tmě není to pravý, autobus jede až ráno. Začali jsme stopovat, zastavilo nám první auto, který nás bez problému vzalo až k našemu autu. Byl to pickup, takže jsme byli bez střechy a sedaček, takže jsme cítily rychle se ochlazující vzduch po zatmění a při stoupání do hor. Z 18 stupňů bylo po půl hodině jízdy nepříjemných 5 stupňů. Rychle jsme zalezli do auta, spustili topení na 100% a vydali se na cestu domů.

jeskyně Skotino, náhorní plošina Lasithi v mlze, Ágios Nikolaos

Ráno jsme vyrazili v 10 lidech – přidalo se k nám ještě jedno auto. První zastávkou byla jeskyně Skotino. Byli jsme vybaveni baterkama, jeskyni jsme prolezli všude kde se dalo. Žádný betonový chodníky, světla, průvodce… Těžko odhadnout, jak je jeskyně dlouhá, asi tak 200 metrů, jen jedna cesta, takže jsme se ztratit nemohli. Uvnitř jsme potkali jen 15 cm dlouhý pavouky.

Začalo pršet, vydali jsme se na náhorní plošinu Lasithi, kde mají být nějaký větrný mlýny. Vše bylo ukryto v mracích, neviděli jsme vůbec nic. Z náhorní plošiny jsme sjeli do Ágios Nikolaos, kde jsme se najedli, omrkli město, které se od léta moc nezměnilo, až na absenci turistů. Cestou zpátky začalo pršet, bouřka, takže jsme se rozhodli cestování tendle den ukončit. Odvezli jsme sestru Chrise do přístavu, která tu byla na návštěvě, vrátili auto do půjčovny, zašli do města na Lukumádes (koblihy s medem) a internet, kde jsme přečkali nejhorší část průtrže mračen.

LOTR den

V sobotu jsme odpočívali po túrách, udělali jsme si maratón filmů Pán prstenů. V 15:40 jsme začali prvním dílem, rozšířená verze. V 19:50 druhý díl, taky rozšířená verze. Dorazila pizza, najedli jsme se, aby jsme měli energii na další díl Třetí díl jsme spustili v 0:10, bohužel normální krátká verze Skončili jsme v 3:20. Nečekal jsem, že to vydržíme, ale dostali jsme se do děje tak, že 12 hodin uplynulo jako nic. Tím skončily vánoční prázdniny, v pondělí začíná poslední týden školy. V úterý píšu první zápočet tady, tak se jdu na to podívat…

10.1. – 15.1.

Tak zápočty proběhly bez problémů, jen k jednomu předmětu musim ještě rozšířit mojí nyní dvoustránkovou dokumentaci. Ale když to prý nestihnu, tak se nic nestane

V pátek jsme zašli do tělocvičny, která je mezi naší kolejí a školou… Místní školní rádio slavilo 15 let, tak tam uspořádali oslavu. První polovina byla bezchybná, skvělá rocková hudba. Buhužel v polovině to skončilo a začala reprodukce podivné techno hudby, kvalitu nahradili kvantitou výkonu reproduktorů. I přes toto násilné ukončení to byla jedna z nejlepších akcí tady, protože nikde jinde se tady s normální hudbou nedá potkat. Všude tu hrajou buď tuc tuc hudbu, pokud možno co nejkomerčnější, nebo řeckou hudbu, která mi už pomalu začíná brakovat mozek, všechny melodie mi připadají stejný.

V sobotu byl Star Wars den. Původní plán byl zkouknout všechny díly, ale po třetím filmu jsme už neměli sílu V 16:37 jsme začali 4 dílem, 6 díl jsme dokoukali v 2:20. Proložili jsme to jídlem v menze, někdo pizzou…

Cesta do jeskyň Eliniko a Várathro Tzani, sníh

Očekávali jsme špatný počasí, ale nechtělo se nám zůstat na koleji, tak jsme naplánovali cestu, která se dá uskutečnit i za deště. Cíl: jeskyně jižně od Chanie.

Ráno jsme vyrazili v 9:00 z koleje, čekalo nás příjemné překvapení – ráno svítilo slunce, po předpovězené bouřce ani stopa.

Cesta k první jeskyni byla zapadána ne sněhem, ale výkaly ovcí, které se pásly opodál. Překonali jsme to, dostali jsme se k úzkému vstupu do jeskyně. Prolezli jsme dovnitř, neviděl jsem vůbec nic – brýle se mi zamlžily jako v sauně. Vlhkost tam byla snad 100%, teplota tak 25 až 30 stupňů. Dostali jsme se až na konec, který nebyl moc daleko. Druhá jeskyně je o dost delší, jsou prozkoumány pouze 3 km, zbytek čeká na objevení. My jsme ušli tak 200 až 300 metrů, těžko se to v tý tmě odhaduje. Uvnitř jeskyně nebylo tak teplo, vlhkost byla taky nižší, zato všude padaly kapky ze stropu. První překážkou bylo jeskynní jezírko, které nás ale nezastavilo – oblezli jsme ho. Za ním nás čekaly nádherné místnosti, možná tak 30 metrů vysoké, opět těžko odhadnout. Druhá překážka už byla pro nás nepřekonatelná – stěna cca 10 metrů vysoká, sice bysme se mohli dolů dostat jak na skluzavce, ale zpátky už ne. Zhasli jsme všechny světla a poslouchali jeskynní déšť s ozvěnou. Pěkný Dělal jsem všude plno fotek, teprve až z nich jsme poznali, jak je ta jeskyně barevná. S našema svítilnama to tak nevynikalo. Byla to nejlepší jeskynní výprava, co jsem kdy prožil.

Nebyli jsme daleko od začátku kaňonu Samaria, který jsme navštívili v létě. Zajeli jsme to omrknout, čekalo nás tam překvapení v podobě 5cm sněhu. Úplně jsem zapomněl, jak je to studený Výhled z tohoto místa byl taky nezapomenutelný, mraky někde nad náma, někde pod náma, do toho slunce.

Docela jsme tam promrzli, vydali jsme se zpátky. Cestu nám zablokovala řada stojících aut, chvíli jsme nevěděli, co se děje, ale když na pole u silnice vlítlo jedno z aut a předvádělo zajímavý kousky, tak nám bylo jasný, že Řekové si hrajou. Udělal jsem nějaký video, bohužel pak došla kapacita mojí karty, takže jeepy už tam nejsou zaznamenaný. Začalo pršet, v Chanii jsme si dali gyros, a vyrazili jsme domů. Zkoukli jsme ještě jeden díl Star Wars, u kterýho jsem nemohl udržet otevřený oči

Ve čtvrtek mám dvě zkoušky, příští pondělí další. Můj profesor mi dneska řekl, co tam přibližně bude, můžu mít u sebe jeden papír s poznámkama, tak si jdu něco sepsat.

zkoušky, muzea

Zkoušky (Digital signal processing, Pattern recognition & neural networks) bez problému… Z první už vim výsledek, mám devítku… což je po desítce druhá nejlepší známka tady. Nejhorší jsou 1 až 4, což znamená neprospěl.

V pátek jsme byli v archeologickym muzeu… klasika – keramika, zbraně, malby atd. Nic extra, nejlepší byl gyros po muzeu

O víkendu jsem vynechal cestování, učil jsem se na pondělní zkoušku z Počítačový grafiky. Byl trochu problém najít místnost, kde zkouška probíhala, měl jsem 15 minut zpoždění, ale profesor ještě o 15 minut víc.

Jelikož se blíží čas odjezdu většiny lidí, tak jsem dostal nápad udělat internetový stránky pro nás všechny s kontaktama, chatem a emailama… Po zkouškách jsem to dal dohromady, v nejbližší době to bude tady.

Ve čtvrtek jsme byli v rámci naší hodiny dějin Kréty projít město, prošli jsme kostely v centru, náměstí, po hradbách jsme došli k hrobu jednoho z nejslavnějších Kréťanů – Nikos Kazantzakis (spisovatel, např. Řek Zorba, Kristus znovu ukřižovaný…). Město bylo plný turistů, na jeden den v přístavu zakotvila výletní loď, byl to obr. Trajekty, které mi předtím připadaly velký, se s toudle lodí nemohli srovnat.

Celý den bylo pěkně teplo, vanul jižní vítr ze Sahary. Odpoledne byla mlha, což jsem si myslel původně, ale byl to písek ze Sahary ve vzduchu. Barva mlhy byla trochu do červena, vypadalo to dost tajemně. V todle období se tu prý víc vraždí, mě se chtělo akorát víc spát

V pátek další muzeum, tentokrát ne historie, ale příroda. Tudle změnu jsme uvítali, konečně něco novýho – kytky, zvěř, kameny, jeskyně… Uvnitř si nás natočila místní televize jako ‘křoví’, která tu točila nějaký dokument.

vyčerpávající víkend…

…začal v pátek rozlučkovou akcí – Carlos ze Španělska jede domů. V sobotu jsme kvůli tomu změnili náš plán vstát ráno v 7 a vydat se na výstup jedný hory… Nakonec jsme vyjeli až v půl dvanáctý, jelo nás tentokrát víc, 3 auta, který bylo problém seskupit a najít všechny lidi ve městě. Šli jsme polovinu cesty na horu, která byla v plánu původně… Tadle cesta vede přes kaňon Rouvas, kde jsem byl před 3 týdny. I když jsem tam byl podruhý, tak mě to nadchlo stejně jako předtím. Po návratu do aut jsme si v Zarosu dali kafe, a já vyrazil zpátky domů, ostatní se vydali do Agios Pavlos (což bylo prý jedno z nejhezčích míst tady, chtěl bych tam jet příští týden, na mojí poslední cestu tady). Normálně bych jel s nima, ale večer jsem šel na house party DJe Anthony Pappa. Nikdy jsem na podobný akci nebyl. Plno lidí, hudba překvapila, nebylo to špatný, ale rock preferuju víc. Nějak mi přišlo divný, že DJ vymění desku, odejde na pár minut pryč, vymění desku, a zase odejde

Spal jsem 3 hodiny, ráno jsme vyrazili opět do hor. Cílem byla jeskyně Kamarón. Počasí bylo kolem poledne jako v létě, nádherný výhled na moře… Pokaždý mě tu něco nadchne, i když jsem tu byl na hodně místech… Jeskyně jsme po 3,5 hodinách výstupu viděli, ale stoupání bylo větší než jsme čekali, k jeskyni a zpátky by jsme to nestihli za světla, takže jsme se museli začít vracet před naším vytyčeným cílem. u nejvyššího bodu našeho výstupu už léto nebylo, občas se tu ojevil sníh. Po příjezdu jsem byl dost vyčerpanej, šel jsem spát v 8, ale usnul jsem až o hodně pozdějš, pořád ke mě někdo chodil – pro kytaru (kterou mám teď půjčenou od souseda), pro nabíječku, pro nějakej film atd…

Spal jsem tak 11 hodin, ráno jel André na exkurzi do větrné elektrárny za městem, měl jsem čas tak jsem se přidal. Neudělal jsem vůbec chybu, větrné mlýny stojí na vysoký hoře, odkud byl pěkný výhled na celý Heraklion. Měli jsme to i s výkladem, jeden z lidí, který tam pracuje, nám ukázal vnitřek jedné z věží elektrárny, kontrolní místnost se spoustou elektroniky, kabelů… V podstatě něco takovýho studuju, ale když jsem to viděl v praxi, tak vím že nic nevím

Večer jsem musel do taverny… rozlučka s Hakanem, Zoltanem a Dianou… Opět naše oblíbená taverna pod klubem Xitzaz, spousta jídla a pití za super cenu (super tady, doma by mi to levný nepřišlo Sešlo se nás asi 30 lidí, my Erasmus studenti z T.E.I., lidi z univerzity, nějaký známý Řekové… Národnostně jsme byly namíchaný dost slušně.

Dost jsem teď deník odfláknul, těžko se vzpomíná, co se dělo před 2 týdny, je po půlnoci a chce si mi děsně spát…